Rok se s rokem sešel a další ročník festivalu Bořeň Mysteria je za dveřmi. Ve dnech 15. a 16. června se uskuteční v Letním amfiteátru Kyselka v Bílině již pátý ročník. A protože se jedná o ročník pátý, tedy půlkulaté narozeniny, přijede opět brazilská Sepultura i Pro-Pain – kapely, které již mají s touto akcí co dočinění.

Sepultura je brazilská metalová kapela hrající kombinaci thrash metalu s death metalem. Jejich současná hudba se spíš ale blíží ke groove metalu. Základ kapely byl položen již v roce 1980, kdy spolu začali hrát bratři Max Cavalera (zpěv, kytara) a Igor Cavalera (bicí). Samotná kapela vznikla v roce 1984, kdy se k bratřím Cavalerům připojili kytarista Jairo Guedez a baskytarista Paulo Jr. V roce 1985 vydala své první EP nazvané Bestial Devastations. Následující rok vyšlo první album kapely nazvané Morbid Visions. Po vydání Morbid Visions kapelu opustil Jairo Guedez a na jeho místo nastoupil Andreas Kisser. V roce 1987 vyšlo druhé album Sepultury pojmenované Schizophrenia, které bylo zlomem v historii skupiny. Všechna dosavadní alba vyšla u značky Cogumelo Records. Právě album Schizophrenia zapříčinilo to, že kapela podepsala smlouvu s Roadrunner Records. Pod hlavičkou Roadrunner records vyšlo v roce 1989 album Beneath The Remains, které bylo následováno dlouhým evropským turné. V roce 1991 se z dílny Sepultury vynořilo album Arise, které vyšlo 4. dubna. Díky tomuto počinu se kapela stala jednou z nejvíce velebených skupin 90. let. Následující album pojmenované Chaos A.D. vyšlo v roce 1993 a bylo velkým hitem mezi fanoušky metalové hudby, navíc se na něm poprvé začal objevovat zvuk punku. Tento trend pokračoval i na následujícím albu Roots (vydáno 1996). Od té doby ale začaly kapelu postihovat skoro jen samé starosti a problémy. První nepříjemná událost se stala v roce 1996, kdy před vystoupením na festivalu v Donningtonu Monsters of Rock kytarista a zpěvák skupiny Max Cavalera společně se svojí ženou a manažerkou Sepultury Glorií odjeli do Ameriky, kvůli smrti jejich syna při autonehodě. Kapela tedy vystoupila jako trio. Rok 1996 se černě nezapsal jen do života Cavalerů, ale i do historie Sepultury. Ke konci roku 1996 kapelu opustil právě Max Cavalera a založil vlastní kapelu Soulfly. Díru po Cavalerovi zacelil Američan Derrick Green. Společně s Greenem kapela v roce 1998 vydala album Against. Against bylo méně úspěšné, než dva jeho předchůdci. V tomto duchu se neslo i následující album Nation. Na těchto dvou albech se Sepultura začala vzdalovat thrash metalu. V roce 2002 vyšlo živé album Under A Pale Grey Sky, což je záznam posledního koncertu Maxe Cavalery se Sepulturou. Kapela toto album neuznává jako oficiálně vydané. V témž roce vyšlo i EP Revolusongs. V roce 2003 skupina vydala album Roorback, které přineslo spoustu pozitivů. Tímto albem se seskupení rozžehnalo s Roadrunner records a přešlo pod SPV Records. Pod hlavičkou SPV Records již vyšlo živé album Live in Sao Paulo. V dubnu roku 2006 vyšlo album Dante XXI, které bylo hodně diskutované, protože se k němu kapela moc nehlásila. Album mělo velký úspěch zvlášť písní Convicted in Life. O tři roky později vyšlo (už bez Igora Cavalery) album A-lex. S novým bubeníkem s Jeanem Dollabellou vytvořili, s pohledu stálých alb trochu odlišné album. Je v něm poznat jiný bubeník, který do kapely vnesl trochu svého umění. V roce 2011 v červnu Sepultura vydala své nyní poslední album s názvem Kairos. Po 5 letech ve stejné sestavě sehrála tahle čtyřka album plné síly a hlavně toho, co vše Sepultura jako taková prožila tzv. očištění. Derrickův jasný hlas, Andreasovi perfektní riffy, Paulova basa a Jeanovi bubny. Tak se dá popsat tahle čtyřka, která stále se svými brazilskými kořeny občas prožene nějakou tu brazilskou muziku.

Tvrdá, agresivní, ale jinak hudba se sociálním či společenským podtextem, to je tvorba Pro-Pain. Již svým prvním albem The Foul Taste of Freedom se kapela proslavila jako čelní představitel americké rockové scény. Okamžitě si získala fanoušky po celém světě a pravidelně vyprodávala svá koncertní vystoupení. Již od roku 1991 se Pro-Pain valí neústupnou silou parního válce a dovalili se až do velmi úspěšného roku 2012. Pro-Pain nikdy neodpočívají a rozdávají radost a energii svým fanouškům po celém světě. Hudební novináři označují kapelu za druhou nejhlasitější kapelu na světě po Motorhead. Věrné zástupy fanoušků v ČR vždy vítaly Pro-Pain s otevřenou náručí a vracely jim energii, kterou načerpaly z kapely na jejich předcházejících koncertech. Skupina byla založena v New Yorku baskytaristou Gary Meskilem (ex-Crumbsuckers). Již od začatku se Pro-Pain stali miláčkem rockových médií jako např. MTV Headbangers Ball, Rock Hard, Hard Rock Radio atd. Za svou kariéru prodali více než 1.000.000 alb po celém světě. Aktuální album Absolute power je již 12 plnohodnotným albem v jejich historii. Opět na něm naleznete tradiční sound v kombinaci s neotřelými nápady, které dávají jejich tvorbě další dimenzi a umožňují kapele další tvůrčí vývoj.

Holanďané Born From Pain začali počátkem roku 2012 nahrávat ve studiích Antfarm Studios svou novou řadovou desku. Na pomoc si vzali Tuea Madsena, se kterým dají dohromady celkově jedenáct songů. Nahrávka by měla být hotova někdy na začátku září a vydána v listopadu u Metal Blade Records. Album dostalo pracovní název "Suicide Nations" a skladby ponesou názvy jako "Relentless", "Stop At Nothing", "Eyes Of The World" a "Behind Enemy Lines". Samotní hráči k ní říkají: "Cítíme, že to bude jedno z našich nejlepších alb vůbec, tak se těšte!". Koncert této kapely bude bezesporu připomínat loňské vystoupení My City Burning.

Lord Bishop Rocks - král SEX ROCKu z USA burcuje fanoušky na světové hudební scéně již od roku 1999. Jeho hudba je pekelně dobrý útok na vaše smysly - atmosféra jako za Hendrixe, energie Nirvany a humpr Zappy. Jeho live vystoupení jsou vždy nezapomenutelným hudebním zážitkem. Lord Bishop je "černej obr" (2 metry a 120 kilo) z New Yorku a jeho Sex Rock kapela představuje troufalý a bláznivý mix Rock´n´Rollu, Funky, Soulu, potu, sex appealu a energie. Lord Bishop Rocks je ta nejhlasitější, nejzábavnější a nejšpinavější hard rocková kapela, která se kdy objevila na naší planetě. LORD BISHOP je čokoládově exotická atrakce, která kam přijede, tam vzbudí rozruch, že na něj nikdo nezapomene. LORD BISHOP je energická bomba, která na podiu exploduje a obdaruje kouskem svého černého já všechny přítomné na koncertě. V roce 2005 Lord Bishop s kapelou absolvoval turné "American Lies" a navštívil státy jako je Německo, Nizozemí, Rakousko, Rumunsko, Maďarsko, Itálie, Irsko, Velká Británie a hlavně Českou republiku. Během American Lies turné odehrál více než 180 koncertů! FUCK YOU je prostě termín pro nezávislost, odmítání mainstreamu a zábavu na turné. Lord Bishop - šílenec, blázen, šamana a věřící černoch je na Rock´n´rollové cestě už přes deset let a po celou dobu propaguje hudbu vycházející z jeho duše, srdce a rozpoložení. 1500 - to je počet koncertů za posledních třináct let. Jen v USA odehrál 800 koncertů a v Evropě už více než 700. Prodal tisíce CD po celém světě a Rock´n´roll si sebou nese stejně jako jeho předchůdci. Jeho vyjádření "Zemřu na pódiu, protože je to jediné místo mého života" hovoří za vše. Popsat SEX ROCK není jednoduché, ale na Bishopa sedí perfektně. Rock, Metal, Punk, Jazz, Soul, Funky. Jednoduše emotivní, rychlá a tvrdá hudba, která lidi rozhýbe a užene k zážitkovému vrcholu jejich života. Sex Rock tu bude vždy!

Marta Kubišová je česká zpěvačka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík. Tatínek pracoval jako internista, její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později však prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala na vysokou školu, nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách. Svou pěveckou kariéru začala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady, a v Nymburce zpívala při odpoledních čajích. V roce 1961 se dostala v soutěži „Hledáme nové talenty" až do finále. V roce 1962 vyhrála konkurz do Stop divadla v Pardubicích. V roce 1963 přešla do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen). V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo toho podzimu premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Spolupráci s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka. Její píseň Modlitba pro Martu se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy 1968 symbolem národního odporu, 1. listopadu téhož roku vzniklo populární trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka a vdala se za režiséra Jana Němce. O rok později opět vyhrála Zlatého slavíka, avšak cenu musela převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970 v Ostravě. Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost. Záminkou se stala údajná pornografie, která byla dokazována třemi zfalšovanými fotomontážními fotografiemi. Později žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, sice vyhrála, ale na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat 20 let do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim. Vystupovat mohla pouze na undergroundových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se měla stát zpěvačkou skupiny The Plastic People of the Universe, ale toto angažmá překazila StB. V roce 1971 v osmém měsíci těhotenství potratila a prožila klinickou smrt. Po manželově emigraci do USA a následném rozvodu se podruhé vdala za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila jako mluvčí Charty 77. Dne 1. června 1979 oslavila narození dcery Kateřiny. Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala československou hymnu. Dne 21. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkonu Václavského náměstí svou Modlitbu pro Martu a také československou státní hymnu. Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatné koncerty tak jako slavný koncert „Marta v Lucerně" (2. června), kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní". Hudební doprovod obstarala skupina Energit Luboše Andršta. Následovalo x koncertů s touto skupinou tak jako i zájezdy třeba do Japonska, Paříže a Berlína. Od roku 1991 spolumoderuje adventní koncerty a od roku 1992 také pořad Chcete mě?. O dva roky později se vrátila společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ve společném vystoupení v Golden Kids Comeback. Tento koncert si zopakovali ještě v roce 1995 a tím vlastně éra Golden Kids skončila. Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně. Adam Georgiev vydal její biografickou knihu Chytat slunce v roce 1995. V Míčovně Pražského hradu jí byla 7. března 1998 udělena Čestná medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu. V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase. Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje své recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli od Andrew Lloyda Webbera a její výkon byl oceněn cenou Thálie. V roce 2005 vyšlo novinkové album „Vítej, lásko", které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydalo její první DVD Příběh. V témže roce 2008 podala na Martu Kubišovou H. Vondráčková žalobu kvůli údajně zmařenému turné Golden Kids, kdyH. Vondráčková požadovala po Martě Kubišové částku ve výši 1 milion 300 tisíc korun. Soudní spor stále ještě není u konce. Zatím poslední recitál v Ungeltu se jmenuje S nebývalou ochotou... a premiéru měl v dubnu 2010. Poprvé je na scéně i kapela (buď Petra Maláska nebo Karla Štolby). V roce 2010 vyšlo díky Supraphonu také 3CD Vyznání (Zlatá kolekce). Hrála a účinkovala také v několika filmech, například Mučedníci lásky (1966, režie Jan Němec, později také manžel Marty Kubišové), nebo Jak se krade milion (1967) a TV seriálech a filmech (např. Píseň pro Rudolfa III., Náhrdelník melancholie, Proudy lásku odnesou). Paní Marta bude jednou z hlavních hvězd letošní Mysteria. Moc se na tento koncert těšíme a věříme v její příznivé přijetí. Zaslouží si to!

Historie festivalu se píše od roku 2007. Tehdy na něm jako hlavní kapela vystoupila britská legenda The Exploited, Visací zámek, punkerky z Berlína The StattMatratzen či Plexis. Druhý ročník se konal v roce 2008 a hostil kapely Pro-Pain a Peter and Test Tube Babies. První dva ročníky se konaly ve Vroutku u Podbořan pod názvem Doupov Mysteria. O rok později, v roce 2009, se festival poprvé konal v bílinském letňáku a přijela na něj brazilská Sepultura společně s legendárními Cro-Mags. V roce 2010 se Mysteria, z důvodu organizačně-personálních změn u pořadatele, nekonala. Poslední ročník se uskutečnil v červnu 2011 a hlavní kapelou byli američtí Dog Eat Dog, Julien – K či My City Burning z Holandska.